Dopravní politika - Švédské prezidenství

MÁ  ŠVÉDSKÉ PREZIDENSTVÍ EU  MENŠÍ AMBICE ?

Pohled na seznam priorit  švédského prezidenství  dělá dojem,  jako by se hospodářská krize nekonala.  Středobodem  je budoucí  strategie pro evropskou dopravní politiku  do roku 2020.  Přitom si mnoho dopravních firem klade otázku, jak přežijí nadcházející měsíce s ohledem na masivní  pokles poptávky.

Z tohoto důvodu je pro obor silniční dopravy jen slabou útěchou, že prezidenství nespatřuje v tomto pololetí  šanci, aby v radě ministrů dopravy  došlo ke shodě  o zatížení těžké silniční dopravy zboží externími náklady.  

Kromě toho není ani jisté, zda  nově zvolený evropský parlament  přijme výsledek prvního čtení, jež proběhlo letos v březnu.  Protože se poměr hlasů  přiklonil  ke konzervativnímu táboru, jsou především v něm tendence  začít opět od nuly.  Přitom jde hlavně o to shodit již uzavřené  započtení nákladů na dopravní zácpy.  Dráhy budou muset  zatím pohřbít   naděje na   z jejich hlediska „férový systém cen".

Malé jsou též naděje, zda rada ministrů a evropský parlament  naleznou v krátké době kompromis  ve věci  plánované drážní nákladní sítě.   Než bude poslední text, schválený radou ministrů dopravy v červnu pod českým vedením prověřen a přepracován právníky jakož i přeložen  do všech úředních jazyků EU mohou uběhnout  měsíce.  Obojí je však předpokladem, aby text byl předložen EP a aby se rada a europoslanci  dohodli na společné linii.   To bude nejspíše možné teprve počátkem 2010 - jak očekávají švédští diplomaté.

Přirozeně Švédsko samo táhnout trakař z bláta nemůže.  O nalezení cest z krize  je v neposlední řadě  žádána  Evropská komise.   Avšak dosud čeká dopravní sektor na nové impulsy marně.  Stejně tak je nepochopitelné, že se švédské prezidenství  během příštích šesti měsíců   vůbec nechce pokusit o položení důrazů.  Tak zůstává  námořní doprava  seznamem priorit nepovšimnuta.       

A  příznivci 25 metrových silničních souprav  by spíše slyšeli troubení severského losa  než švédskou iniciativu  v tomto směru.  Přitom žádný jiný členský stát není předurčen, aby rozproudil diskusi  o celoevropském nasazení delších a těžších souprav.  Království má zřejmě strach před vlastní odvahou.  Přitom k tomu není žádný důvod.  Nebylo by to poprvé, kdy členská země EU využije svého prezidenství  k podpoře vlastního zájmu například před neformálním setkáním rady ministrů dopravy. Švédsko této  ojedinělé šance nevyužilo.   Celkově vzato  nelze od švédského předsednictví  mnoho očekávat.    

(ZDOJ SSL)